Velmi se u nás rozšířil pojem „Přítomný okamžik“. Když se nad tím člověk zamyslí, tak dnešní doba nás žene neustále k úvahám nad budoucností a nutí nás přemýšlet nad tím, co a jak bude. Neustále jsme motivováni k různým cílům, ke vstřebávání nových informací a moderních technologií.
Není toho zrovna málo. Na druhé straně svůj mozek velmi často zatěžujeme minulostí. Tím, co špatného se nám kdy stalo, ke komu cítíme jakou křivdu, neustále přemýšlíme nad tím, co můžeme udělat lépe, co by kdyby a co jsme měli udělat jinak. Čas ale nevrátíme a je třeba jít dál. Toto náš mozek ne vždy dokáže.
Cestou je právě žít tady a teď. Je to pro naše vědomí velmi osvobozující pocit. Jak říká Dan Millman „Nikdy se neděje nic“. Jenže my jsme úplně zapomněli uvědomovat si přítomnou chvíli, soustředit se na to, co zrovna děláme. Nenechat se neustále vyrušovat vnějšími vlivy nebo dokonce svými vlastními myšlenkami. Vždyť kdo z nás dokáže byť na pár minut prostě nemyslet na nic? Složité, že?
Jednou ze zajímavých nástrojů, jak si uvědomovat, co krásného se děje v každém okamžiku kolem nás, čeho všeho jsme součástí, je takzvaný „deník vděčnosti“. Je to jednoduchá věc, stačí si pořídit nějaký notýsek nebo zápisník, kam si člověk zaznamenává, každý příjemný pocit, každou pozitivní emoci.
Hodí se nám to nejen, že když jsme v období, kdy máme špatnou náladu, nebo se nám nedaří (stačí si ho otevřít a prolistovat si, co všechno jsme zažili, u čeho všeho jsme měli dobrý pocit), ale také se právě naučíme všímat si maličkostí, být vděční a pokorní k tomu, co máme právě teď.
Není třeba neustále žít v minulosti, v tom pocitu, co se nám nepovedlo nebo co jsme mohli udělat jinak. Nebo žít v budoucnosti, žít v tom, co bychom chtěli, ale co nemáme. Šťastnými nás totiž dělá přítomnost, to co je nyní, protože žijeme tady a teď, ne včera ani zítra.
