Poslední dobou si nešlo nevšimnout, jak se ve nám pomalu ale jistě stalo z workoholismu téměř hrdinství. Ano, kdo by taky nechtěl zaměstnávat zaměstnance, kteří pracují od rána do večera. Ale kolik ve skutečnosti toho takový přepracovaný člověk reálně opravdu udělá, to už si málokdo uvědomuje.
Práce pod tlakem bývá efektivní krátkodobě, adrenalin a stres, který nás vybičuje k vysokým výkonům, je ovšem třeba vykompenzovat odpočinkem. To si spousta lidí neuvědomuje. Dříve nebo později si tělo řekne samo dost. A to je samozřejmě špatně.
Pravda je taková, že odpočatý, vyspalý člověk ve skutečnosti v dlouhodobém horizontu je schopný pracovat efektivněji klidně i o 50 % více oproti přepracovanému člověku, který „pracuje pořád“. Jde totiž o to, že neodpočatý člověk ztrácí soudnost a dobrý úsudek. Takoví lidé bývají často pohlceni úkoly, které hoří a nejsou schopni si vytvořit pro svojí práci žádný systém, protože jim chybí nadhled. Tak ztrácí veškerou efektivitu.
Vzhledem k tomu, že jedinné, co je opravdu trvalé, je změna, těžko na ní může neodpočatý člověk vidět něco pozitivnějšího, než jen problém a další starost. Každá situace se totiž dá brát jako problém nebo příležitost, je to jen o úhlu pohledu. Ale přepracovaný člověk na změny prostě nemá čas.
Věnujte čas svému tělu i duši. Nazpomínejme na odpočinek, workoholismus není hrdinství, je to jen volba postoje k životu a práci. A smyslem života přece není práce, ale život samotný.
