Kritika často bývá naším obraným mechanismem, když máme nějaký „problém“. Jsme zvyklí druhé i sebe více kritizovat než chválit. Dnešní uspěchaná doba chvále příliš nenahrává. Ať už jde o osobní život, kdy hledáme na partnerovi či dětech všelijaké chybky a nedokonalosti, tak i pracovní.

Řešíme především to, co kdo udělal špatně nebo neudělal dle našich představ. Pomůže nám ale kritizování toho či onoho ke zlepšení naší situace či pocitů? Pravděpodobně ne.

Kritika nebude tou vhodnou cestou. Pokud se nám na někom něco nelíbí, je to předně náš problém. My si s tím neumíme poradit. Nic se neděje náhodně a je třeba si uvědomit, že naše okolí je naším zrcadlem. Tedy dost často nám na někom vadí nějaké chování či vlastnosti, které my sami děláme druhým (jenom si to třeba zrovna nepřipouštíme nebo neuvědomujeme) nebo je nemáme osobně zpracované. Když si uvědomíme, co nám na tom vnitřně vadí nebo co se nás dotýká, můžeme s tím začít něco dělat.

A s kritikou sebe sama to není jiné. Nejsme od mala příliš vedeni k tomu, abychom se chválili, ale abychom se kritizovali. Pojďme to zkusit obráceně. Zaměřme se na sobě i ostatních na to dobré a nesoustřeďme se na to „špatné“. Neříkám tím, že si máme nechat libí, když nám někdo ubližuje nebo se chová nevhodně, ale vždy je lepší řešit takovou situaci bez emocí a s člověkem si promluvit v klidu, říci mu názor, ukázat mu Váš úhel pohledu a dále to neřešit. Zda s tím člověk něco udělá je na něm, on se musí chtít změnit, nikdy se nikdo nezmění jen proto, že to chceme.

0
Would love your thoughts, please comment.x